Helena Pargačová Lišková
Zas nám ty děťátka nějak povyrostla. Obchody zavřené, já sice málo času, ale tak nějaké nové tričko jsem přece jen vykouzlila.
Oliverkovi už šiju ve velikosti 92, Elince 110. Vše podle střihu z Ottobre 4/2014 model 11. Raglánové je také z Ottobre 1/2016 model 11.
Hlavně u nás nesmí chybět dinosauři. Jak Elinka uviděla látku, okamžitě si diktovala šaty, ale horko těžko vystačilo na triko s krátkým rukávem.
Hm..zdá se, že šít roušky budu ještě pěkných pár měsíců.
Na narozeniny našim dětem vždy dávám nějaký háčkovaný dárek. Tentokrát jsem tak dlouho vybírala až jsem to nakonec málem nestihla. 😀 Háčkovala jsem dnem i nocí, aby si mohl Oliverek na oslavě vybalit králíčka z pohádky, kterou má moc rád. Povedlo se a radost byla veliká.
Pro mě byla největší odměna, že ho hned poznal. Sotva nakoukl do dárkové tašky tak volal „to je Bing z pohádky“. Však mně dal dost zabrat. Návod mám z FB (placený), háčkovala jsem z příze Camilla háčkem 2,5 (zelená část je příze Jeans). Na výšku má 36cm.
Elinka moji snahu taky ocenila, ale dodala, že by mohl mít delší uši a měla bych uháčkovat i Bingova kamaráda Flopa. 😀
A je to tady. Z malého miminka je tu najednou velký kluk, který pusu nezavře, miluje auta, vláčky, pohádky, knihy a nás! Oliverek má už 3 roky a v sobotu je i oslavil. No oslavil, kvůli všem těm opatřením se slavilo jen doma s maminkou, tatínkem a sestřičkou. A on stejně dál tvrdí, že má „dvě roky“.
Dostal krásnou knihu s příběhy o autech, plyšového pejska (ty on moc rád), háčkovaný dárek ode mě, autíčko a hlavně velký ponk. Rád ťuká kladívkem a malou pilkou se snaží přepůlit postel, skříň, dveře…co mu zrovna stojí v cestě. 🙂 A z ponku se radovala i Elinka. Teď oba kutí a Ela říka, že jsou „dílníci“ a Oliver tomu nasadil korunu, když dovrtal a řekl že je odborník. Pak povýšil a už je prý šéf. 😀
Je krásný ty dva sledovat. Je dost jiný, než byla Elinka. Je víc mamánek a občas uřvánek. 😀 Když není po jeho, tak hned slzy jako hrachy. Před koncem roku jsme „sekli“ s dudlíkem. Vzal to dost v pohodě, ale vidím, že má ještě pořád problém s usínáním. Ale tak máme nový rituál. Kromě toho, že se téměř každé ráno budím v jeho posteli (v noci si mě vždy zavolá), tak se mnou i usíná. Já tedy spím většinou dřív než on, protože mě hladí po vlasech, po tvářích.. Nestěžuju si, je to hezký a jsem ráda dokud mě chce. 😀
Elinka je naše ukecané štěstí. Mluví mluví a mluví. Místo panenek obléká do šatiček dinosaury, pořád něco kreslí a vystřihuje a lepí a vymýšlí tolik blbin, že kolikrát nevěřím vlastním očím. Pořád chodí do školky a poslední dobou tam i často spinká. V prosinci byla na oční kontrole, která opět dopadla velmi dobře. Už nemusí každý týden na oční cvičení, okluzor i nadále na 1 hod denně a pokud další kontrola v červnu dopadne zase dobře, tak se okluzoru zbaví natrvalo. To světlo na konci tunelu už je kousek a tak se opravdu poctivě snažíme, ať jsme úspěšně v cíli. 🙂
Na Vánoce oba dostali vše, co si přáli a o co psali Ježíškovi. Měli dovoleno si říct o 4 věci. Ježíšek jim donesl věcí mnohem víc a vidět tu radost a ty jiskřičky v očičkách bylo to nejhezčí. A tak se teď Oliverek raduje z foťáku a už si jej nemusí půjčovat od Elinky, má plno doplňků k dřevěné železnici, parádní garáž na auta…Elinka si nejvíc přála mluvícího jednorožce, o kterém si myslím, že je úplná blbost, ale tak moc si ho přála, že se Ježíšek přemohl. 😀 Každý dostal i Albi tužku a já si říkám wau, to jsme měli koupit už dávno. Opravdu skvělá věc.
Hlavně ať jsou zdraví, miláčci naši.
Háček č. 1,25, kordonetka, k tomu skvělý návod od jedné milé paní, která jej prodávala na FB a úžasné vánoční ozdoby jsou na světě.
Byl to dárek jak pro paní učitelky do školky, tak pro milé sestřičky na očním cvičení, kam šla Elinka už naposledy (očička se výrazně lepší). Sadu 6ks jsem vyráběla jako vánoční dárek pro Martinovi i moje rodiče a v plánu bylo ozdobit i náš stromek. Jenže na ten tentokrát nedošlo…tak snad příště. 🙂
Loni jsem si slíbila, že „dopeču“ nějaké další druhy…a jsem ráda, že nezůstalo jen u slov.
Klasika linecké, které by nemělo chybět na žádném stole a kokosové tyčinky. Dokonce i Oliverek se hned s chutí zakousl a pak hned utíkal k talířku, kde máme to doopravdické. 🙂
Vyráběla jsem pro nás i pro rodiče a budeme ho mít možná i příští rok. Chybí nálada k zapalování, tak jen letos dekorace.
Špalek mně uřízl už v létě soused rodičů, dokupovala jsem jen svíčky. Ozdoby, které máme už pár let, jsem lepila tavnou pistolí. No na našem už nedrží téměř žádná, protože Oliverek pořád chodí a zkouší co vše se dá oddělat.
Asi tři roky zpět jsem poprvé šila adventní věnec. Tento rok jsem ho chtěla háčkovat, ale vzhledem k situaci jsem nestíhala a tak rychle jeden spíchla. Samozřejmě je na dveřích od začátku adventu.
Potřebovala jsem tři pruhy plátna o rozměrech 10x cca 85-90cm. Ty jsem sešila, otočila, vyplnila dutým vláknem a smotala v copánek. Opravdu jednoduché, jen to vycpávání není zrovna nejpříjemnější práce.
Dlouho jsem tu nebyla. Naši rodinu zasáhla tragická událost, po které se jen těžko hledají síly vůbec něco dělat, natož tvořit a psát na blog. Ale jsou to právě děti, které nás všechny okolo drží nad vodou a tak se o nich zmíním i tento měsíc.
Už za chvilku bude z našeho chlapečka tříleťák. Velký kluk, který umí mluvit, počítat do deseti, pozná barvy, kreslí sluníčka, vše se snaží pojmenovat a od Elinky se učí jednu písničku za druhou. Běžně si doma zpívá „Já mám koně, Andulko, mé dítě nebo Cib cib cibulenka..“
Ale taky se umí pořádně vztekat a prskat, když se mu něco nelíbí. Hned na to je ale z něj zase ten miloučký umazlený kocourek, který chodí po čtyřech, mňouká a olizuje si pacičku. 🙂 V noci si mě pořád volá k sobě a tulí se.
Elinka se zdokonaluje ve všem co dělá. Občas se jí nelíbí, že víc a víc věcí nechávám na ní, ale jen tak ji posuneme někam dál. Je z ní moc šikovná a chytrá slečna, která si pořád s něčím a na něco hraje a zbožňuje dinosaury. I letos je ve školce navštívil Mikuláš. Čert se dětí ptal jestli někdo zlobil a ona mně pak říkala, že se sice čerta nebála, ale raději se nepřihlásila. Prý je ve školce hodná. A moc jí zajímalo jestli čert ví, že doma neposlouchá. 🙂
Na Mikuláše s andělem a čertem se byl poprvé podívat i Oliver (domů je nikdy nezveme). Měl vykulené oči, sbalil balíček dobrot a řekl, že chce jít domů, že se bojí čerta. 🙂
Ani letos jsem dětem nezapomněla nachystat adventní kalendář. To je najednou bezproblémové ranní vstávání. Stačí jim dát pusu a říct, že je ráno a copak je asi v kalendáři a vyhupsnou oba z pelíšků jako nic. 🙂
A hlavně jsou to naši malí pomocníčci, naši miláčci.