Rubrika: Něco o mě a tak různě..

Na svícnu jsme zapálili druhou svíčku a k vůni cukroví se u nás přidala i vůně jehličí…ano, ano dnes jsme nazdobili vánoční stromeček. Užíváme si tu překrásnou atmosféru s dobrým pocitem, že to pro nás budou svátky pohody a klidu, protože dárečky jsou doma a cukroví téměř všechno hotové. Pouštíme si koledy, vánoční filmy a já hladím bříško, aby tam náš chlapeček vydržel až do ledna jak má. 😀

Dopoledne jsme si zajeli do Brna omrknout vánoční trhy i za světla. Na Dominikánském náměstí jsme zazvonili na zvoneček, na stánku Turbomoštu Elince koupili dětský mošt a samozřejmě si zkusila osedlat většinu vyřezávaných zvířátek. Na Svoboďáku jsme si na chuť dali churros, já si udělala radost a nakoupila nové vykrajovačky (škoda že už letos mám napečeno :-D) a ještě jsme nakoukli i na Zelňák.

A hlavně, byli jsme všichni spolu.

Krásný adventní večer Vám všem. 🙂

Dva a půl roku a stejně jak přesně před měsícem, dnes téměř celý den strávila u mých rodičů. Pekla s mamkou cukroví a nezapomněla mně domů donést na ochutnání. Moje malá kuchařinka.

Ráno se zvědavě běžela podívat do pytlíčku na okno co jí donesl Mikuláš. Kromě dobrot tam měla i jednu bramboru, což jí přišlo fakt divný. 😀 Mikuláše k nám zatím nezveme, nerada bych, aby se nějak vylekala.

Brzy se z ní stane velká sestřička a i když se teď tváří, že na brášku se netěší, věřím že bude skvělá.

Vánoční dárky na 99% nakoupené, v oknech svítí světýlka a jsou nalepené sněhové vločky a k tomu se od nás line kromě vánočních koled i vůně cukroví.

Perníčky jsem si s Elinkou nacvičila už minulý týden, kdy jsem jí k tomu specielně přešila zástěrku, ale tak dlouho na ně s tatínkem chodila až nezbyl ani jeden. Tento víkend jsme je tedy spolu pekly znovu.

K tomu jsem stihla vanilkové rohlíčky, hvězdičky z lískových oříšků, linecké, suchárky a teď večer jsem Martinovi pomohla s oplatky, které dělával jeho děda a on po něm tuhle tradici loni převzal.

V ledničce mám těsto na další tři druhy cukroví, ale to nechám zas na zítra.

Samozřejmě u nás nechybí advetní svícen, který jsem dělala i rodičům, věneček na hrobeček zvířátkům a na dveře máme letos netradiční.

Vám všem přeji krásný adventní čas 🙂

2 roky a 5 měsíců a skoro celý dnešní den strávila s babičkou a dědečkem. Já měla „prázdniny“, mohla jsem šít a místo toho jsem dvě hodiny seřizovala overlock. Ale co, i tak jsem si oddychla a odpoledne jsem se už těšila na tu moji princeznu.

Začínám být zvědavá na vánoční přípravy, protože Ela čím dál víc času tráví u své kuchyňky, míchá v hrncu těstoviny a hlásí, že vaří. Pak strčí párek do mikrovlnky a za chvílu mně už nese nějakou dobrotu. 😀 Určitě bude zajímavé až před ní dám kousek opravdového těsta a ona začne tvořit.

Postupně odkládáme kočárek, chodíme pěšky, jezdíme bez něj vlakem do Brna a každý den ujede pořádný kus na koloodrážedle. Je to prostě už velká holka. 🙂

Další měsíc utekl jako voda a já sumarizuji, co nového se u nás událo. Minulý pátek jsme s Martinem slavili naše šesté výročí, a tak i s Elou jsme zajeli na víkend do Rakouska, Mariazell. Elinka jezdila na koloodrážedle, svezla se historickým vláčkem, na každém kroku viděla kravičky, jela lanovkou a všichni společně jsme si to krásně užili.

Ela je pořád poklad, jen teď pusu nezavře. 😀 Včera jsme spolu poprvé bez kočárku jeli vlakem do Brna. Dostala batůžek, do něj svačinku a vydaly jsme se překvapit tatínka do práce. Byla nadšená a celou cestu nějaké paní ve vlaku vykládala že „jede vakem do Bna za tatínkem“. Cestou domů jsme si zhřešily a zamlsaly a nezapomněly jsme koupit nalepovací oči, protože budeme spolu tvořit podzimní zápichy do květináče.

Máme doma rituál, že snídá u pohádky. Takže naše rána vypadají asi takto „Maminkoooo bodeno no no, kukuje sluníčko, vypinkala do jůžova, tatínku???? neeeeni, tatínek je v páci, pustime pohádku, kokoš tom, otočit kavičku, maminko papat kakao“ …v překladu – maminko, dobré ráno, svítí sluníčko, vyspinkala jsem se do růžova, tatínku!!! hmmm…tatínek je v práci, pustíme si pohádku Traktor Tom a přetoč díl, ve kterém je kravička (pořád se jich bojí, i těch kreslených) a na snídani si dám kakao. 😀

Také čím dál víc do všeho zapojuje Bublinku. Prohlíží si časopis, vidí něco zajímavého a hned to cpe Bublince pod nos. Přijeli jsme z víkendu z Rakouska a ona za ní vlezla pod křeslo, kde Bublinka odpočívá a začala jí vykládat, že jela lanovkou, viděla kravičku apod.

Je to velká legrace sledovat jak se den za dnem rozvíjí, mění a vymýšlí pořád nějaké blbiny.

Poprvé byla naše Ela u moře a užila si to náramně. Vlastně nejenom ona, byl to překrásný týden plný sluníčka, koupání v moři, samých dobrot a užívání pohody.

Jen ten návrat do reality nic moc. V den odletu bylo v Řecku ještě kolem půlnoci 26 stupňů, v Praze jen 9. No snad ten přechod do zimy zvládneme a nezaskočí nás nějaká rýma.

Naše malá cestovatelka byla naprosto úžasná. Nejenom že cestu zvládla na jedničku a pořád mluvila o tom, že letěla letadlem, ale navíc si získala i většinu personálu v hotelu a spoustu hostů, kteří se s ní i fotili. Její úsměv je prostě nakažlivý. 😀

Moře se jí moc líbilo, bazén taky, k tomu 2x denně zmrzka a spousta ovoce. Hned první den jsme jí koupili krásné nafukovací kolo a hlavně balon. V půlce pobytu jsme si půjčili auto a parádním kabrioletem si udělali okružní jízdu po ostrově.

Nádherný týden, jsem moc ráda, že vše klaplo jak mělo…vyšlo nám počasí (nonstop modrá obloha, teploty přes 30), hotel i moře super, jídlo výborné, náš mega velký apartmán luxusní. A hlavně jsme tam byli všichni spolu, naše celá rodina…Martin, Ela a já s malým bráškem pro Elinku v bříšku.

Naše malá slečna slaví právě dnes 27 měsíců. Během poslední doby se nám docela pěkně rozmluvila, dokonce upouští od některých svých slov…třeba sluníčku už málokdy řekne anako. 🙂 Na mě volá krásně maminko, tatínek je „tata km“ jen občas, spíš už používá tatínko (opravdu s o na konci), babičko, dědečku..a neustále si tak krásně šlape na jazyk. Když objeví nové slovo, tak si ho půl dne trénuje.

Když odcházíme ven, jde za Bublinkou a řekne jí „hodná Bubinko“, když se vracíme utíká za ní a křicí „čááááu Bubinko“ a dává ji pusu.

Už zkusila i vodovky, což jí baví vždy jen na deset minut, ale máchat štětec ve vodě je prostě super zábava.

Velmi ráda kreslí a my musíme s ní. Tatínek musí kreslit bobra (viděli spolu v lese), já zas dostanu zadání na sluníčko, bouřku, dudlík apod.

Je krásné vidět všechny tyhle pokroky, je krásné když se na zavolání otočí a usměje se.. doufám, že bude mít úsměv na tváři celý dlouhý život. Naše láska, naše štěstí.

I letos jsme prožili tak krásnou dovolenou, že se za ní ohlédnu na blogu a přidám alespoň pár fotek. Někteří už viděli fotky na FB. 🙂

Elinka už baští všechno, ale aby se nemusela stravovat po restauracích, nachystala nám moje nejhodnější maminka tašku se zavařeným jídlem, k tomu hromadu rajčat a ostatní zeleniny (na rajčatech jsem závislá) a mohlo se jet. První zastávka byla ve Slovinsku, Kranjska Gora, kde jsme strávili 4 noci v apartmánu skoro tak velkém jako náš byt. 😀

Naprosto fantastické místo, Elinka unešená z vody a kamínků a také z toho, že mohla jezdit na kole, které dostala na narozeniny.

A protože jsme někde zatoulali magnetku z Vršiče (1611 m n.m.), tak jsme si tam letos vyjeli znovu. 😀

Další 3 noci jsme strávili v Rakousku, ve vesničce Filzmoos, kde jsme jako bonus měli výhled na Dachstein. Zkusili jsme lanovku a ani jeden den jsme nevynechali zmrzlinu. 🙂

Stihli jsme navštívit Hallstatt, Radstadt, Salzburg (který mě docela zklamal, čekala jsem hezčí město) a hlavně jsme ještě na noc zakotvili v Grazu u kamaráda.

Pak už jsme mířili opět domů, ale se spoustou zážitků, krásných fotek a s představou, že příští rok jedeme zase. 🙂

A určitě za zmínku stojí, že 10.srpna slavila naše Bublinka už páté narozeniny. První gratulant byla hned ráno po probuzení Elinka. 🙂 Tak všechno nejlepší ty naše milovaná a občas zlobivá Bublinko. Máme tě rádi. 🙂