Rubrika: Něco o mě a tak různě..

Jéééjda, já ale nestíhám. Ten čas opravdu fičí jako blázen.

Oliverek je teď mega dudlíkový, což je vidět i na fotce a neustále od něj slyším „mamíííí, tatííííí. Pokouší se spojovat slova a miluje pohádku Tlapková patrola. To si i úvodní písničku zpívá (svým lalalááá) a jak je v záběru pejsek Chase, tak křičí „mamííí Kejs“

Z Elinky je opět hodná kočička. Poslední dobou vystrkovala růžky a zlobila, ale asi to bylo jen období a doufejme, že je nadlouho pryč. 🙂 Každé úterý si spolu jezdíme užívat do Brna. Nejdřív oční cvičení a pak nejčastěji McDonald. 😀 😀 A taky okukujeme hračkářství, Elinka má sice aspoň milion přání, ale ty největší ji Ježíšek snad splní. 🙂

Jsou to parťáci. Občas se dohadují, ale častěji si spolu hrají, hrají na honěnou, vozí se na autech, převlíkají za princezny (ano i Oliver – ten miluje čelenky a kabelky) a nejkrásnější je, když se k sobě jen tak přitulí a mazlí se.

Naše srdíčka. 🙂

Zase ti naši miláčci o kousíček povyrostli. V září jsme si zopakovali dovolenou ve Slovinsku a v Rakousku a užili si ještě krásného letního počasí, i když na závěr dovolené jsme už oblékali mikiny. Děti mají za sebou první rýmu (jaký nezvyk po prázdninách, kdy tu nikdo nezakašlal a nevytáhl kapesník).

Oliverek se byl podruhé ostříhat, doma poprvé vylezl po žebříku na patrovou postel, já z toho málem měla infarkt a Elinka začala chodit na angličtinu. 🙂 Tak bych shrnula nejdůležitější okamžiky uplynulého měsíce. 😀

Poslední dobou mně Elinka teda dává. Je to malé zlobidlo, ale myslím si, že ji už chyběla školka a zas se „hodí do normálu“. Nejdřív tedy říkala, že tam letos už chodit nebude, ale nakonec je tam moc spokojená a už tam i prvně spala. Jen jí tam chybí kamarád Vojta, který šel do první třídy.

Paní učitelka ji chválila, že mnohem lépe jí a ona sama se nám chlubila, že je už větší, takže sedí u stolečku pro větší děti a má i větší kapsář na plyšáčka, kterého si nosí z domu. A já vidím největší rozdíl v kreslení. Loni s prominutím samá čmáranice a teď to má hlavu i patu. 😀

S okluzorem zvládá vše s přehledem, není problém ani ve školce. I tak jsem ráda, že ho nemusí mít stále. Z oranžové přesedlala na růžovou a zamilovala si šatičky a sukýnky.

U Oliverka jeden spánek přes den zatím úplně neprošel, stále většinou spí dvakrát, ale nechám to něm. Začíná se nám vybarvovat. Jak mu něco nejde, zazuří a mrskne s tím o zem. 😀 Pořád miluje knížky a když kreslí Elinka, kreslí taky. A taky si hrají na hoňku..já jen trnu, kdy se komu co stane. 😀

Rozumět mu je jen pár slov, ale nově přidal kujik (dudlík).. Běžně říká máma, táta, baba, děda, Eja (Ela), na králíčka volá Bubi, nende to (nejde to), kojo (kolo), otooo (auto), bojí (bolí), ebeda (medvěda) apod.

Malou židličku se stolečkem jsme už zrušili, protože je přece velkej kluk a chce sedět u velkého stolu na velké židli. 🙂 Je to náš horolezec, věčně ho sdělávám ze stolu, kde nedosáhne, donese si židličku a šup je tam…

S Elinkou jsou parťáci, vymýšlejí blbiny a pak se tomu oba chichotají a na Oliverkovi je vidět jak ji „hltá“ očima. Je krásný vidět ty dva jak spolu lumpačí. 🙂

Další měsíc utekl jako voda a já zmíním pár novinek od nás. Tou největší je, že Elinka „vyfasovala“ okluzor. Změnili jsme oční lékařku a udělali jsme jenom dobře. Elinka byla na vyšetření v pohodě, bez pláče, spolupracovala a paní doktorka mně zodpověděla všechny dotazy a vše vysvětlila. Tím, že má vyšší dioptrie jen na jednom očičku Elince hrozí tupozrakost a tak se očičko musí trénovat. Okluzor má jen na doma a nosí ho velmi poctivě. Ještě jsem ji přihlásila na oční cvičení a rovnou si zašla vybrat nové brýle. Tentokrát chtěla růžové. 🙂

Je to pár dnů, co už jezdí na kole bez pomocných koleček a strašně ráda pomáhá babičce na zahradě. A také začala v noci chodit za náma do postele. Ještě z ní bude mazílek. 🙂

Oliverka zkouším navyknout na jeden spánek denně, ale úplně to ještě nejde, je to holt spáč. Má moc rád knížky, hlavně o autech, to sedí a jen listuje. Taky moc rád čmárá tužkou, oblíbil si dřevěné vkládačky, doslova se zamiloval do Elinčinýho velkýho růžovýho auta pro Barbie a k mé velké radosti mu chutnají rajčata. Konečně aspoň jedno děťátko je v něčem po mě. 😀

V červenci se byli s Elinkou ostříhat, sice to není poznat (oboum jen symbolicky konečky), ale pro oba to bylo první stříhání a tak velká událost. 🙂

A pro Oliverka bylo ještě jedno poprvé – návštěva Bonga, kde se mu moc líbilo a pořádně se vyblbnul..a já vlastně taky. 🙂

Když jsem si někdy v květnu ve školce přečetla cedulku, že řádí neštovice, trochu mě polilo horko. Čekala nás po Elinčiných narozkách dovolená ve Slovinsku, inkubační doba přesně vycházela.. a taky že ano, třetí den dovolené se Elince udělal pupínek a pak už to jelo. Ela je ale výborný pacient, vše prospí. Opupínkovala se nám neskutečně, k tomu horečky občas až 39. Nakonec si ale říkám, že to dopadlo nejlíp jak mohlo. Oliverek trávil celé dny venku se mnou nebo s Martinem a Elinka spala a spala. Aby nám to nebylo líto, rovnou jsme si zamluvili zářijový termín a jedeme dovču zopakovat. 😀

Elinka stihla ještě poslední týden školky, mezitím lapl neštovice Oliverek a už jedeme na prázdninové vlně. I on byl velmi statečný, horečky neměl tak vysoké, ale pupínků měl snad ještě víc. A já si říkám „hurááá, máme to z krku“. 🙂

Za takovou nepříjemnou nemoc si oba zaslouží nějaký dárek. 😀 S Elinkou jsem si výlet do hračkářství už udělala, teď nás čeká výlet s Oliverkem. 😀 😀

Elinka přesedlává z oranžové na růžovou, hodně kreslí, Oliverek běhá jak frčka, řádí na motorce, čím dál víc miluje autíčka a pořád mluví jak maďar. 😀

Dívám se na naše děti a nechápu jak ten čas běží. Už prostě nemáme malá miminka. Elinka je čtyřletá slečna, malý rozumbrada, potvůrka, miláček, ďáblík i andílek. A Oliverek ji zřejmě bude chtít co nejdříve dohonit a dělat úplně stejné blbiny jako ona. 😀

Oslava Elinčiných narozenin proběhla o víkendu na den dětí, aby u toho mohli být babička a děděček z Trenčína, prababička z Frýdku a teta z Prahy. 😀

Že dostane kolo věděla, byla si ho vybírat, ale ostatní bylo překvápko a myslím, že jsem se dost trefili. Byl to nádherný sluníčkový den a všichni jsme si ho moc užili. Oliverek dostal taky menší dárek, aby mu to nebylo líto, i on ochutnal úžasný dort, který tentokrát dělala moje mamka. A hlavně celou dobu chodil!! Ano ano, náš malý brouček se rozchodil, má dvoje nové boty a já jsem popravdě velmi ráda, že mu to trvalo tak dlouho. O to víc jsem si mohla užívat miminečka. 🙂

Elinka si zkusila párkrát zůstat ve školce i na odpolední spánek, zažila první školkový výlet, jednou vytopila koupelnu ve školce a pak s výrazem neviňátka tvrdila, že to byla nehoda (potvůrka moc dobře věděla, že lumpačí a ještě u toho kromě sebe zlila i další holčičku), neustále si zpívá písničky nebo recituje básničky a z jejích malůvek je už celkem poznat co to je. 🙂 Oliverek každý den trénuje na motorce, snaží se mluvit, když něco chce, tak tvrdohlavě jde po tom, neváhá se pustit do své starší ségry a poslední dobou ho otravují zoubky.

Jsou úžasní, někdy mně z nich jde hlava kolem, ale zároveň si uvědomuji jaké máme štěstí, že je máme.

Tak všechno nejlepší, Elinko!

Ti mně dávají. 😀 Opět máme za sebou Elinčina bolavá ouška a rýmu, Oliverek angínu a následné další nachlazení a kašel. A já to lapla asi od něj a už podruhé se mně to vrátilo. Jinými slovy už měsíc kašlu „jako pes“.

Ale není to jen o nemocech. Děcka jsou super, někdy bych je tedy darovala za odvoz, ale jinak jsou to miláčci. Oliverek začíná chodit, ale z opatrnosti nebo pohodlnosti radši víc leze po kolenou. Taky hodně mluví, asi svahilsky..nevím, zatím jsem tu jeho řeč, až na pár drobností, nerozluštila.

Hlavní je, že s Elinkou jsou parťáci, mají se rádi a každý den vymýšlejí nové blbiny. 🙂

To byl zas divoký měsíc..jak jsem si pochvalovala, že Elinka je ve školce už čtyři týdny vkuse, tak hned na to ji chytlo ouško a za pár dnů druhé. Vše prošlo hladce, bez teplot, jen se sluchem má ještě potíže. Vyšetření na ORL ale ukázalo, že i to se srovná. 🙂

A Oliverek najednou začal kašlat a kašlat, tak jsem ho pro jistotu vzala k doktorce taky a je z toho údajně angina a má antibiotika. Je bez teplot, zvládá to skvěle.

Elinka se jen tak z televize naučila anglicky počítat do deseti (už to nějakou dobu vlastně umí) a čím dál častěji pronáší taková moudra, že jdu do kolen. Také 16.března oslavila svůj svátek a dostala vytouženého pejska Sky z pohádky Tlapková patrola. 🙂

Oliverek přidal další dvě zvířátka, co umí napodobit, sem tam zopakuje nějaké jednoduché slovo a teď u nás nejvíc frčí stavění kostek. Dokáže jich dát na sebe třeba i deset. Chodit se mu stále nechce, jen pokud ho chytnu za jednu ručičku, tak vesele ťape. 🙂