Rubrika: Něco o mě a tak různě..

Už za měsíc budeme mít doma velkou pětiletou slečnu. :-O ….znovu to musím říct, nebo raději zakřičet hodně nahlas. Prosím, prosím zpomalte ten čas ať mně ty děti tak rychle nerostou!!!!!

Jsou oba moc bezva, krásně si hrají, občas dohadují, ale je vidět jak se sladili…až mám strach jak to Oliverek zvládne až zas někdy půjde Elinka do školky. Oliverek začíná říkat celé věty a ve všem se snaží Elince vyrovnat.

Přiznám se, že jsem velmi nedočkavě vyhlížela otevření dětské obuvy. Hned první den jsme frčeli koupit boty..děti spokojené, my taky…Oliverek chodí a říká „mami, boty..líbi??“ Od paní prodavačky dostali balonek, lízátko a ještě jsme natrefili na krásné nové láhve na pití. 🙂

Nezapomněli jsme ani na májovou pusinku pod rozkvetlým stromem.

Mám dojem, že články o dětech nepíšu po měsících, ale po týdnech. 😀 Tak rychle mně ten čas běží.Tento měsíc byl hodně jiný než ty ostatní. Elinka šla na začátku března ještě párkrát do školky a pak šmitec, školka zavřela, celá republika vstoupila do karantény ..

Oliver je rád, že má ségru doma, ta měla nejdřív radost, že nemusí vstávat do školky, ale posledních pár dnů na ní sleduji, že jí chybí děti…hraje si a já slyším výrazy jako „karanténa“ apod..samozřejmě jsme se Elince snažili nějak jemně vysvětlit co se to kolem nás děje, ale úplně vším jí hlavičku zatěžovat nechceme.

Našila jsem jim roušky, Oliverek pár dnů odmítal cokoliv na čumák dát, ale teď ji oba nosí naprosto přirozeně, bez řečí a protestů.

Doma si to s nima užívám. Nejdřív byl dost shon, jen jsem šila roušky, dělala do práce a vařila, ale poslední dobou jsem trochu zbrzdila a začali jsme doma i víc tvořit, ráno cvičit, víc číst, chodíme hodně do lesa.. a hlavně je super sledovat ty dva (když se zrovna nedohadují) jak tu společně blbnou, mazlí se a Oliver chodí za Elinkou a říká jí „Eji, dej pusu“. 🙂

Nedávno Ela absolvovala první angličtinu po internetu, paní učitelka poslala už další dvě lekce, tak máme o zábavu postaráno. Opravdu ji to bavilo a Oliver celou dobu seděl vedle ní a koukal.

Další měsíc se přehoupl ani nevím jak. Ale pro Oliverka byl dost zásadní. Usoudila jsem, že je to velký šikovný kluk a z dětské postýlky se přestěhoval do své velké postele. První den z ní asi 10x utekl a tak nakonec opět usínal v postýlce, ale další dny jsem v osm řekla dobrou noc a šup do postýlky a ono to šlo. Je nadšený, že má tak velkou postel jejíž součástí je i polička, kam si může dávat hračky. Zjistil, že se tam vlezu a tak mě noc co noc zavolá a já se ráno budím vedle něj. 😀 Elinka zas často v noci přeběhně k tatínkovi. 😀

Také jsme pořídili ortopedickou podlahu, která napomáhá správnému vývoji nožiček a děti moc baví po ní poskakovat a běhat. Elinka moc ráda tvoří, každý den ji vidím jak něco vystřihuje, lepí, chodí na angličtinu, cvičit do Sokola, teď nově bude chodit na tancování.. Oliverek začíná fakt mluvit a předevčírem se s Elinkou hádali o plyšáka…oba na sebe fakt křičeli nééé můj, nééé můj….no čekají nás zajímavé věci. 😀

V únoru byl u nás i maškarní karneval. Elinka šla za superhrdinku a v půlce se už převlékala za Elsu. 😀 Oliverkovi jsme vymysleli upírka. Nejdřív v sále postával, ale během chvilky se rozkoukal a lítal sem a tam. Dokonce se zapojoval do soutěží a tak si zaslouženě odnesl i nějaké kokinko. V tombole pak vyhrál míček a Elinka knihu o vílách. Byli oba moc spokojeni a to je pro nás nejdůležitější.

Jednou se mě nějaký anonym dotazoval, kdy konečně přestanu psát měsíční „hlášení“ o dětech. Neuvedl ani mail, tak třeba si tady dočte, že dokud budu mít blog, budu psát i o dětech. 😀 Je to takový můj deníček, děti jsou můj svět, můj život a ráda se vracím ke starším článkům a pročítám si, co zrovna u nás frčelo a co je nejvíc bavilo. 🙂

Už zas se víc kutálíme doma, opět nás zlobila rýma a kašel, ale aspoň si těch koťátek pořádně užiju. 😀 Řekla bych, že Oliverkovi leze nějaký zub (zatím jich má 16), protože posledních x nocí nebylo nic moc. Jakmile ale lehne za mnou do postele, hned je všechno lepší a spí jak dudek. Zkouší se nám rozmluvit, opakuje co slyší, každou chvilku vezme nějakou knihu, sedne si mně na klín a ukazuje na obrázky a říká co vidí. Kakáč je pro něj sprosté slovo, tak uvidíme v létě, jestli se vzdá plínky 😀 A pořád neskutečně moc miluje svého plyšového medvěda. Jen ho chvílu nevidí, běhá po bytě a volá Néééďo. Nedávno jsem ho vyprala, dala na topení a on se k němu pořád chodil tulit, vzal si Elinčin dětský fén a foukal na něj. 😀

Elinka moc ráda kreslí, všechny obrázky poctivě schovávám a popisuji co to vlastně kreslila. Vystřihuje, lepí, maluje vodovkama…a dlouho jsem nezmínila, že naprosto vzorně u toho nosí okluzor. Věřím, že další kontrola na očním dopadne ještě lépe než naposledy. Také se zúčastníla vystoupení se školkou na plese místního zámečku. A byla k nepřehlédnutí. První taneček zvládla s úsměvem. Další už nechtěla a tak byla celé dvě písničky s nafouklou pusinkou a zamračeným výrazem a dělala vše jinak než ostatní. 😀 😀 I tak pak za ní paní učitelka šla a pochválila ji, že to skvěle zvládla. 🙂

První lednový víkend byl u nás ve znamení oslav. Oliverek měl dva roky v neděli, ale slavilo se v sobotu. Dort měl opět od mojí maminky, já jsem na něj dělala jen marcipánová auta, nějaké dobroty dovezla i babička s dědečkem ze Slovenska, k tomu dárečky, v pokojíčku nafouknuté balonky a bylo nám moc hezky.

Je to už velký kluk, co chvílu neposedí, každým dnem se učí nová slova, nové blbiny. S Elinkou jsou úžasní parťáci, kteří se i dost často dohadují o hračky. 😀 Ale vidět je jak se objímají, pusinkují a smějí se na sebe…všechno zapomenuto. 😀

Moc rád kreslí, hraje si s plastelínou (tu miluje i Elinka), jezdí autíčkama, hravě poskládá puzzle, kde je 9 dílků, miluje prohlížení knížek, vláčky…je toho hodně.

Elinka puzzle a různé skládačky zvládá už dávno, ale teď nově začala skládat dřevěné kostky podle obrázků. Nejvíc u ní frčí její vánoční dárek – foťák. Kromě focení je na něm i pár her (chytání rybiček, závody aut apod.) a ona jede jak drak. 😀

Po víc jak měsíci šla v pondělí do školky a vše v pohodě. Jen Oliverek byl dost smutný a doma i venku ji hledal a volal.

Na jednu stranu je hrozný, že tak rychle roste, ale zároveň se mně i líbí, jak se s ní můžu už bavit jak s kámoškou. Ale taky musím říct, že je chvílema pěkná potvůrka a zlobí. 😀

Jsou to naši miláčci. Jsem šťastná, že jsem jejich maminka. 🙂

Spousta příprav, nákupů, rozhodování, zdobení, pečení a nevím čeho ještě a je to fuč. 😀 Ale ještě pár dnů nám bude doma dělat radost nazdobený stromeček a světýlka a nálepky v oknech, které vždy necháváme až do konce ledna.

Popravdě jsem měla trochu strach, aby nebylo u stromečku nějaké zklamání, ale vše klaplo tak, jak jsem si vysnila. Elinka se s tím nemaže a Ježíškovi diktovala seznam tak dlouhý, že i ona sama nakonec uznala, že je toho až až a tak ten zbytek si tedy bude přát na další Vánoce. 😀 No i tak jsem měla nervy, u ní jeden nikdy neví. 😀

Oliverek zatím nic nediktuje, ale měl tam auta i na dálkové ovládání, parkovací dům a kamion a nevím co ještě a byl nadšený. Pro Elinku si Ježíšek vymyslel ještě navíc foťák a trefil se do černého. Kdy může, bere nám foťák nebo i mobil a fotí a fotí. 🙂

Velká radost u stromečku byla i u babiček a dědečků.

A s troškou zpoždění přeji všem návštěvníkům mého blogu šťastný nový rok!

Minulý týden byla Elinka na oční kontrole a máme moooc dobré zprávy. Lenivé očičko začíná pěkně pracovat a dostali jsme velkou pochvalu. Je vidět, že nošení okluzoru přináší první ovoce. Mám fakt radost.

Listopad se u nás nesl ve znamení nemocí..nachlazení, rýma a opět Elinčino ouško. Takže jsme se kutáleli doma, hráli si, koukali na pohádky a mě občas brněla hlava z jejich dohadování. 😀

Oliverek rozšířil svůj slovník o slovo garáž, duch a myš. A všímám si jak se snaží slova opakovat, třeba kouká na pohádku Mickeyho klubík a pak mě volá a říká Minie, Mickey… Také pěkně spojuje slova do věty a to hlavně když žaluje..třeba „mami, tata auto neda“ 🙂

Elinka po pár lekcích angličtiny prohlásila, že už umí perfektně anglicky a tento víkend si to zkouší na našich kamarádech, co k nám přijeli ze Slovinska. 😀

Už se těším jak jim budou svítit očička u stromečku. 🙂

..koukám na loňský rok a první adventní neděli jsem měla už tři druhy cukroví a k tomu perníky. 😀 Letos mám těch druhů víc, ale zatím jen háčkovaných (ukážu v dalším článku). 😀

Jenže letos bude s pečením pomáhat i Oliverek a pořád nemá svůj váleček. 😀 Snad ho v týdnu seženeme na vánočních trzích. 🙂

Ale samozřejmě u nás doma nechybí svícen, v oknech máme světýlka, nálepky přesně vánoční (Elinka vánoční jednorožce, Oliverek vánoční opičky) a hlavně tu máme pohodu.

Dárky „Ježíšek“ sehnal téměř všechny a už si chceme předvánoční čas užít jen v pohodě a s dobrou náladou.

růžovo-fialovo-stříbrný jsem dělala pro nás

zlatý pro moje rodiče 🙂