Rubrika: Něco o mě a tak různě..

Před dvěma lety jsem se s vámi dělila o radost, kdy jsme mohli slavit, že manžel mé sestry, Shane Byrne, po třetí získal titul šampiona v britských „superbajcích“.

A dnes to píšu zas. V neděli získal již svůj čtvrtý titul a u nás se slavilo a radovalo. Jsme moc pyšní na jeho úspěch.

Těším se, až se uvidíme a ještě jednou společně oslavíme. 🙂

Víkend pro mě začal už v pátek na zámku Štiřín.

Konalo se tam naše firemní setkání a zmiňuji se o tom proto, že jsem letos ve firmě už deset roků a tak jsem k tomuto výročí dostala šampáňo. 🙂

Určitě ho zase necháme na nějakou zvláštní příležitost. Jestlipak víte, který film se na zámku natáčel?

Po pracovní části jsem se přidala ke skupince, která se učila vyrábět čokoládové pralinky. Ty jsme tam pak všechny snědli, ale Martinovi jsem dovezla něco extra pro něj vyrobeného. 🙂

Možnost spát na zámku jsem nevyužila. Pozdě večer pro mě přijel Martin a jeli jsme spát k jeho sestře do Prahy. Na sobotu jsme už měli totiž jiné plány.

Hned ráno jsme vyrazili do pražské ZOO. Rychle jsme oběhli všechna zvířátka a omrkli, co je nového. Naposledy jsme tam byli loni v březnu. Tehdy jsme sotva v náručí mámy zahlédli malou orangutaní samičku Diri. Letos po expozici skákala a kutálela se jak malé tornádo. 🙂 Nešlo ji pořádně ani vyfotit.

A ještě malá sloní samička Sita. Obě letos oslavily první narozeniny.

Ale moje srdeční záležitost jsou gorilky. Sleduji je už spoustu let a neuvěřitelně moc jsem se na ně těšila.

Dokázala bych je sledovat hodiny. Všechny je rozeznám, vím co která má ráda, jak se chová. Vím o nich všechno. 🙂

Odpoledne jsme se mrkli na svatbu kolegy mého Martina. Brali se kousíček od Ústí nad Labem a pak jsme už menší oklikou přes Německo 🙂 směřovali k domovu.

V neděli jsem doma konečně umyla okna alespoň v kuchyni a ložnici, aby na to mohlo hned zapršet. Klasika, kdykoliv dočistím okna, hned prší.

U našich na zahradě jsem se dočkala a vykvetla mě rostlinka z Řecka. Semínko jsem si dovezla loni a zasadila jsem to tak pozdě, že se divím, že vůbec stihla vykvést.

Loni mně někdo radil, že se jmenuje Nocenka jalapenská.

Vám všem přeji krásný úspěšný začátek nového týdne a užijte si ho tak jako naše Kočena. 🙂

Třetí den jsme zajeli za hranice, do Německa. Na pevnost Königstein jsme se vydali do Saského Švýcarska, přibližně patnáct kilometrů od hranic. Horská pevnost Königstein leží nad stejně nazvanou obcí na levém břehu řeky Labe. Historický objekt byl veřejnosti zpřístupněn v roce 1955. Celý objekt pevnosti je velmi rozsáhlý (rozkládá se na ploše 9,5 ha).

Z celé pevnosti byl úžasný výhled na okolí.

Z internetu jsem si půjčila letecký snímek, ať máte představu. 🙂 Ostatní fotky jsou již moje.

Bylo opravdu co fotit.

Dali jsme si zmrzku a mohli se posunout dál, do Drážďan. Přišlo mně zajímavé, že 63% plochy města tvoří zeleň. Díky své přírodní poloze a svému baroknímu půvabu s mediteránním nádechem je město nazýváno polabskou Florencií.

Už jsem říkala, že náš program byl dost nabitý. Na prohlídku města jsme měli tedy jen 3 hodiny, které velmi rychle uběhly. Stihli jsme snad všechno a už jsme jeli zpět, do Jetřichovic vylézt na Mariinu skálu.

Mariina skála je vysoká 428 metrů a je to pískovcový skalnatý kopec. V roce 1856 nechal na vrcholku postavit Ferdinand Bonaventrua, 7. kníže Kinský chatku, která sloužila jako pozorovatelna protipožárním hlídkám. Současné jméno získal kopec v 19. století, když byl pojmenován po Marii Anně Kinské, manželce majitele panství.

Další, výlety nabitý, den je za námi.

Ve středu ráno jsme sbalili věci a pomalu směřovali domů. Ještě před zastávkou v ZOO Dvůr Králové jsme omrkli vodní nádrž Les Království, která je od roku 2010 národní kulturní památkou.

Přehradní nádrž na řece Labi vystavená v roce 1920 leží u samoty Tešnov, 4 km proti proudu od města Dvůr Králové nad Labem. Je neobvyklá svým vysoce estetickým stavebním provedením, proto tak láká turisty.

A hurá do ZOO Dvůr Králové, druhé největší ZOO v Česku. Je zaměřena na africká zvířata. Tuto specializaci prosadil v 60. letech 20. století tehdejší ředitel Josef Vágner, který následně zorganizoval několik výprav safari do Afriky a odchytil množství zvířat, zejména kopytníků (žiraf, zeber, antilop, nosorožců apod.) a díky tomu význam Zoo již v 70. letech přesáhl hranice tehdejšího Československa.

Nemohli jsme si odpustit ani projížďku Safari.

Nádherná ZOO, úžasný výlet. Domů jsme přijeli večer, vyzvedli Bublinku, vybalili věci a ještě přidali osm nových magnetek na ledničku. 🙂

Příjemný víkend vám všem.

Crrrrrrr….je neděle 5hodin ráno a zvoní budík. Nikdo mě nemusí přemlouvat abych vstala, protože jedeme na výlet!! Rychle nachystat, odvézt Bublinku k našim a vyrážíme směr severní Čechy.

Takto nám začala minulá neděle.

První zastávka je pod rozhlednou Milešovka, kam jsme hravě vyběhli. 🙂

Pak už směřujeme k rozhledně Děčínský Sněžník.

A protože Děčín je kousek a mají tam ZOO, míříme i tam. 🙂

Je jediná u nás, která má mědvěda grizzlyho. Vlastně dva. Helgu a Míšu a jsou to pořádní lenoši. 🙂

Vyfotila jsem jen Míšu, který po půl hodině čekání konečně vstal, aby si lehl o půl metru vedle.

Ale nejvíc nás zaujal zvláštní pták s krásnou chocholkou. Zjistila jsem, že se jmenuje Korunáč Sclaterův a je to největší holub světa. Tento druh se vyskytuje v jižní části ostrova Nové Guiney. I když útočiště hledá v korunách stromů, většinu dne stráví na zemi hledáním potravy, kterou jsou především různé spadané plody. V ZOO mají jediného a poměrně dobře ochočeného.

A protože se už začalo stmívat, vyrazili jsme směr Vysoká Lípa – Jetřichovice, kde jsme měli zarezervované ubytování v krásném penzionu.

Vysoká Lípa je v okrese Děčín. Z místní informační tabule jsem se dověděla, že je to ves slovanského původu poprvé zmíněna r. 1387, nyní část obce Jetřichovice, od r. 1995 památková zóna.

Pondělní ráno začalo moc příjemně. Měla jsem svátek, chodila mně jedna smska za druhou a dostala jsem od Martina krásný dárek. Velké překvapení. Až si ho užiji, tak vám prozradím, co to bylo. 🙂

Po snídani jsme vyrazili na Pravčickou bránu, kde jsme byli skoro první. 🙂

Pravčicská brána je největší přírodní pískovcovou branou v Evropě a zároveň nejznámějším, nejnavštěvovanějším a také nejprozkoumanějším objektem v Národním parku České Švýcarsko.

Po cestě zpět jsme vyšplhali na skalní hrad Šaunštejn, který se vypíná právě nad obcí Vysoká Lípa. Na internetu se můžete dočíst, že byl postaven na přelomu 14. a 15. století za účelem ochrany tzv. České silnice, která byla významnou obchodní cestou spojující Čechy s Lužicí. Majitelé hradu Berkové z Dubé se nechvalně proslavili svou pověstí lupičů. Hrad se pro ně stal útočištěm k loupeživým výpravám do okolí. Proto je Šaunštejn znám také pod názvem Loupežnický hrad. Na konci 15. století byl hrad opuštěn a postupně zpustl.

Po tomto výletu jsem byla uchozená, unavená a hladová. 😀 Další pondělní výlet byl tedy už autem na Panskou skálu, kde se natáčela i scéna z pohádky Pyšná princezna.

Panská skála je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší (597 m) vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Dnes má Panská skála statut národní přírodní památky a je nejnavštěvovanějším geologickým útvarem v Čechách, dobře známým i geologům v zahraničí.

O druhé polovině výletu se zmíním v dalším článku.

Krásný večer vám všem. 🙂

Asi před týdnem mně poslal mail Standa Rulec a pozval k rozhovoru měsíce. Velmi mě to překvapilo a popravdě i moc potěšilo, proto jsem nabídku ráda přijala.

Dnes ráno rozhovor vyšel a já si vás dovoluji pozvat k jeho přečtení.

Celý text najdete ZDE.

Hezký začátek víkendu vám všem.

Týden na Slovensku utekl jako voda a už už jsem opět v práci. Strávili jsme ho na středním Slovensku, kam Martin s rodiči jezdí už od mala. Já tam byla letos potřetí.

Je to úžasná samota, kde je jen rodina a všude kolem lesy, vůně hřibů, pasoucí se krávy a naprostá pohoda.

Tentokrát s námi jela i Bublinka. Do „batůžku“ dostala zásobu mrkve a mohlo se jet.

Na cestování je skvělá. Během jízdy je schopná spapat nějakou dobrotu a dokonce se umí i napít z ruky. Už dřív jsme jí koupili velkou plátěnou přepravku, která je určena menším psům a kočkám. Má tak aspoň pohodlí a může se spokojeně během cesty natáhnout. A že toho fakt využívá.

Každý den jsem jí vzala ven, aby vyzkoušela nové vodítko. Moc se jí venku líbilo.

Spoustu času jsem zase strávili v lese. Hřibů sice nerostlo tolik jako loni, ale i tak jsme s Martinem při jedné vycházce našli 30 dubáků. Už loni jsem se zmiňovala, že každého hřiba zdravíme „dobrý deň, pán Dubák“. 🙂

A když jsem nebyla v lese, běhala jsem po loukách a trhala bylinky. Dovezli jsme si opravdu velkou zásobu mateřídoušky, třezalky tečkované, očanku a violku. Takže suším, suším, suším. O třezalce se říká, že roste jen tam, kde je opravdu čistý vzduch. Ale o bylinkách až příště.

Před cestou domů jsem sbírala rodičům kuřátka na guláš. U nás už vůbec nejsou a tam je jich spousta. Za odměnu jsme měli s Martinem dnes guláš na oběd. 🙂

Taky jsme si dovezli misku malin a kelímek lesních jahod. Jaké dobroty z nich udělám, tak o tom taky až příště. 🙂

Na závěr malá ochutnávka letošních hřibů.

Tuhle červenou krásku jsme samozřejmě nechali v lese. 🙂

Prožili jsme krásnou dovolenou a už teď se moc těšíme, až se tam znovu vrátíme.

Týden v Anglii uběhl jako voda a já jsem už téměr dva týdny zpět, v České republice, v práci. 🙂 Postupně se snažím zpracovávat maily a navštěvovat vaše blogy a tak jsem se terpve teď dostala k napsání článku. 🙂

Počasí nám velmi přálo. Svítilo sluníčko, bylo teplo a dost často jsem chodila jen v krátkém rukávu. Sestra s rodinou žije nedaleko Londýna, takže jsme většinu času trávili tam, ale jeden den jsme si vyhradili na celodenní výlet vlakem do hlavního města.

A šli jsme jen po památkách. Martin tam byl poprvé, tak proto. 🙂

Začali jsme u Buckinghamského paláce, kde byla nějaká sláva, takže lidí bylo víc než jsme čekali.

Kamkoliv jsme se podívala, byla jsem uchvácena obrovskými narcisy, tulipány…

A pak už hurá k Big Benu, Westminsterskému opatství a omrknout Londýnské oko.

Po „zdravém“ občerstvení u McDonalda jsme vyrazili k pevnosti Tower…

…přešli jsme samozřejmě můj oblíbený most Tower Bridge, zastavili se u katedrály svatého Pavla a pak už mířili na Trafalgarské náměstí.

Vzali jsem to přes Piccadilly, které prochází nějakou rekonstrukcí.

Den jsme končili v Hyde Parku, kam jsme dojeli červeným Double-deckerem 🙂

A pak už hurá na vlak a frčeli jsme zpět k sestře.

Abych nezapomněla. Háčkovaná kabelka měla úspěch. Malá princezna se s ní pořád parádila a pořád do ní něco dávala a zas vydělávala. 🙂

Byl to krásný týden… 🙂

27.února 2010 jsem zakládala tento blog. Dnes píši 218 článek a ohlížím se, co jsem se za ty roky naučila.

Začínala jsem s pletením, vyšíváním a korálky. Koncem roku 2010 jsem se čím dál více začínala pouštět do háčkování. Bylo to pro mě něco nového a lákavého. Pořád jsem něco zkoušela, párala a pak znovu háčkovala. Kolikrát se mně výtvor nepodařil, ale i tak jsem se nevzdávala.

Poprvé jsem i představila, jaké umím udělat adventní věnce.

Rok 2011 jsem šidila. Zařizovala jsem si domácnost, nová kuchyň… Měla jsem starosti a práce nad hlavu. Pak přišel ON, už jsme na vše byli dva a tak jsem na blog měla opět čas.

Občas jsem si hrála se samotvrdnoucí hmotou a čím dál více jsem vám začala ukazovat i můj běžný život a ostatní radosti, jako jsou květiny.

Rok 2012 byl i přes menší komplikaci (to když jsem si v dubnu zlomila prst na ruce) plný novinek, ale i jedné smutné události. V létě jsme se rozloučili s naší Jůůůlinkou. Možná pamatujete její blog.. Radost do našeho života ale přinesla v září Bublinka. Je to náš poklad. :-).

Bublinka

Poprvé jsem zkusila upéct dort. Mamince k narozeninám.

Vyzkoušela jsem si motání růžiček z listí, tradičně dělala adventní věnce a pak jsem začínala chystat s Martinem naše první samostatné Vánoce.

Rok 2013 jsem začala s předsevzetím, že se naučím šít na šicím stroji. Dostala jsem ho od Ježíška. Po roce musím říct, že až tak jsem se mu nevěnovala, ale nějakou drobnost už zvládnu.

Trochu jsem začala i koketovat s myšlenkou, že se naučím plést z papíru. V dubnu jsem kvůli tomu absolvovala i kurz. Ale jediné, co zvládnu, je věneček. 🙂

Další kurz, tentokrát na výrobu mýdla, jsem absolvovala v listopadu. Čím dál víc na blog dávám i moje kuchtění. Navíc jsem na Vánoce dostala domácí pekárnu, takže zkouším a hledám recepty i u vás ostatních.

Zařídila jsem si i malý obchůdek na Fleru.

Tento rok bych se moc ráda rozvíjela v háčkování a naučila se háčkovat hračky. Moc moc také toužím naučit se plést košíky z papíru.

Tak uvidíme….

Vy všichni jste důvodem, proč se tento blog snažím vylepšovat. Děkuji za vaše návštěvy a všechny komentáře, které mě vždy velmi potěší.

Kásný večer vám všem