Rubrika: Něco o mě a tak různě..

První článek nového roku je hned o naší Ele, která má právě dnes 7 měsíců. Dívám se na ni a přemýšlím, co bych o ní napsala, aby článek nebyl tak dlouhý. Napadá mně totiž milion věcí. Třeba to, že přesně před rokem jsem poprvé ucítila pohyby a dnes už máme tu naši kočičku tady, je ve svém křesílku a žmoulá sušenku.. Sedm měsíců se cítím být mnohem lepším člověkem, zažívám neustálé pocity štěstí, radosti a až neuvěřitelné lásky a vděčnosti za to, že ji máme.

Ela je sluníčko, které se ale už umí pěkně ozvat, když se jí něco nelíbí. Například oblékání zimní bundy, to prská na všechny strany. 🙂 Chutná jí, je zvědavá, převaluje se na bříško i zpět na zádíčka, chechtá se a po všem se natahuje, žvatlá a často i hodně nahlas „zpívá“. Každé ráno hledám zoubky a včera jsem našla rovnou dva. 🙂

Když ji večer dáváme do postýlky, nemůžeme se dočkat rána, kdy se probudí a odmění nás tím nejkrásnějším úsměvem.

Často se snaží kamošit s Bublinkou, která to naštěstí bere statečně. 🙂

Tak jme se těšili, tolik příprav a očekávání a už je to pryč, zase všechno uteklo strašně rychle. Ovšem letošní Vánoce byly pro nás s Martinem vyjímečné, poprvé jsme u stromečku byli jako pravá rodina.

Štědrý den začal velmi pohodově, Elinku měl na starosti tatínek (netřeba komentáře), posnídali jsme vánočku, kterou jsem dělala sama a fotili jsme se u stromečku.

Elinka večeřela jako první, pak si schrupla, takže jsme s Martinem měli čas užít si naši večeři. 🙂 Tradičně se u nás podává rybí polévka, kapr a bramborový salát.

Sotva jsme dojedli, Ježíšek zazvonil na zvoneček. Pod stromečkem jsme našli krásné dárky.

Nejdřív „rozbalovala“ Ela. Jako správná parádnice dostala tenisky, ponožky s volánky, zimní bundu, knížku do vany a nejvíc kulila oči na mluvícího psa. Až jsem se bála, že nebude moct z těch novinek usnout. 😀

A samozřejmě svoje dárky měla pod stromečkem i Bublinka. Dostala nový tunel, kterým teď pořád probíhá, kmen na hryzání (je do něj teď pořád zakouslá) a plyšovou myš z Ikea (dřív měla bílou a tak ji dorasovala, že už nění poznat co to bylo), no a spoustu kokinek.

Moc pěkné dárky nadělil Ježíšek i mně a Martinovi. Bylo to krásné, idylické a pro mě tak dojemné, že jsem chvílema měla pěkně zamlžené oči.

Druhý den jsme navštívili moje rodiče.

A na Štěpána jsme se vydali za Ježíškem do Trenčína, kde na Elu čekali kromě babičky a dědečka i prababičky a pradědeček. 🙂 Všude na nás a hlavně Elu čekal bohatý Ježíšek.

Pár dnů jsme strávili v Trenčíně a pak se na jednu noc přesunuli do Trojanovic.

Teď už jsme doma, chlebíčky nachystané, chladíme šampus a hlavně Mavrodaphne, které jsme si jednou dovezli z Řecka a schovávali jsme si ho na nějakou velkou příležitost. Chutná podobně jako „portské“. Sedneme si k televizi, budeme rekapitulovat uplynulý rok, který byl pro nás opravdu nádherný, já se budu strachovat, aby se nám v noci nevzbudila Ela a o půlnoci vkročíme do nového roku pravou nohou.

Vám všem přeji úspěšný vstup do roku 2016, hodně zdraví, lásky, štěstí, spokojenosti a neustálého úsměvu na tváři. Na zdraví! 🙂

Všem návštěvníkům mého blogu přeji krásné svátky plné pohody a do nového roku hlavně zdraví!

Už jsem psala, že poslední adventní víkend jsme doma jen holky. Já, Ela a naše Bublinka. Taťka nám odjel na pár dní na lyže a provokuje nás fotkama ze sjezdovky. Modrá obloha, sluníčko a sníh a k tomu se nezapomene pokaždé zeptat jak je u nás. 😀

Včera večer jsem uložila Elinku, zapálila poslední svíčku na svícnu, pustila si Pyšnou princeznu a dodělávala háčkovanou hračku pro neteřinku . Miluju staré pohádky, máme je snad všechny na DVD.

Ještě mě tak napadá, že jsem loni nebo předloni zkoušela malovat na sklo a nikdy jsem vám neukázala výsledek. Použila jsem skleničku od svíčky a slouží nám jako svícínek.

Dnes dopoledne jsem ještě zajela s Elinkou a mamkou do Brna. Vyzvedla jsem objednané dárky, dokoupila pár maličkostí, na náměstí jsme se zahřály u Turbomoštu a na cestu domů jsme si koupily trdelník.

Zítra už tu s námi bude i Martin, společně zabalíme dárky, pustíme si pohádky a budeme se těšit na naše první Vánoce s naším štěstím.

Uf, to byl ale víkend. Začal úplně jinak, než jsme plánovali. Měl k nám totiž přijet až ze Slovinska Martinův kamarád s přítelkyní, ale onemocněl. Místo toho jsem tedy s Martinem zamířila na jejich firemní vánoční večírek a akce to byla vážně vydařená. Dokonce jsem si tam prvně v životě pochovala leguána. 🙂 Elu hlídala moje mamka a měli jsme „propustku“ na dost dlouho. I když jsem si myslela, jak jsem to v pohodě a bez újmy zvládla, ranní bolest hlavy mně přesvědčila o opaku. 🙂 Elinka měla ale pro maminku pochopení, tak byla celé sobotní dopoledne ještě hodnější než obvykle. 🙂

V neděli ráno jsme se znovu vydali na vánoční trhy do centra Brna. Bylo pěkné počasí a tentokrát jsem měla i foťák. Zastavili jsme se na Turbomošt, koupili si rolničky na stromeček, znovu zazvonili na zvoneček přání a výlet zakončili langošem. 🙂

Na proházku jsme šli na podvečer i u nás, abych mohla u obecního úřadu vyfotit ozdobený strom a betlém, který je v naší obci už několikátý rok.

A večer, když jsem vám o tom všem chtěla napsat, nám přestal fungovat internet. Ale problém byl jen s notebookem. Martin s ním dokonce zajel za kamarádem z práce, ale ani on to nerozchodil a tak je teď náš noťas na opravě a problém je to prý dost vážný. Proto jsme nelenili a teď už píšu z úplně nového notebooku, který dnes můj Martin koupil. Normálně bych pár dnů bez počítače vydržela, ale používám ho i k práci (ano, jsem asi blázen a na mateřské už trochu pracuji).

Ani včera jsme ale nezapomněli rozsvítit třetí svíčku na našem svícnu. K němu nám už v obýváku svítil i vánoční stromeček, který jsem zdobila v týdnu. Napečeno už mám, jen namalovat perníčky, vše nazdobeno a dárky už taky téměř nakoupeny. Jsme připraveni a mooooc se těšíme na Ježíška.

Krásný předvánoční čas vám všem.. 🙂

Článek jsem slibovala na včerejšek, ale měla jsem tak nabitý program, že se k němu dostávám až teď. Dopoledne mně čekalo běhání po úřadech, pak jsem si u našich vyzvedla ořechy, které mně hodnej taťka naťukal a doma jsem jich pár vyloupala, abych mohla zadělat těsto. Večer jsem dost dlouho pekla. Ale nebyla jsem na práci sama. Můj Martin vyloupal celou tašku ořechů, já kolem něj běhala s plechy cukroví a vždycky mu nějaký kousek šupla do pusy. 🙂

A jak jsme prožili druhý adventní víkend? Tentokrát jsme zůstali doma. Navštívili nás Martinovi rodiče, kteří hlavně ale dojeli dodatečně oslavit taťkovu sedmdesátku. 🙂

Dovezli nám i Elince Mikuláša. Podle plných tašek jsme byli asi hodní, ani jeden z nás mezi dobrůtkami nenašel uhlí nebo bramboru. Ela dostala místo dobrot, které ještě nemůže, osušku „skvělá vnučka“. U našich pak utěráčky a punčochy. 🙂 Ani u ní by ale čert nepochodil. Je to naše hodná holčička.

V sobotu jsme zajeli na vánoční trhy do Brna. Foťák zůstal doma, ale stejně to byla jen taková rychlovka. I tak jsem si ale něco přivezla, dřevěného houpacího koně. Ne z trhů, ale z květinářství kousek od náměstí. Viděla jsem ho za výlohou a byla to láska na první pohled. 😀

Adventní neděli jsem strávila dost netradičně, úklidem. Umyla jsem zbývající okna, nalepila na ně ozdoby a pak Martin donesl stromeček. Asi si říkáte, že je to moc brzy. Asi je, ale chceme si vánoční atmosféru užít co nejvíc a tak prostě budeme mít stromeček už teď. Zatím nazdobený není, na to se vrhnu asi zítra, ale krásně voní. Vlastně každý rok zdobíme dřív, většinou totiž přiletí sestra s rodinou. Letos je to ale jen pro naše potěšení, protože návštěva z Anglie bude až po svátcích. 🙂

Vždy stromeček kupujeme v IKEA, kam jsem letos navnadila i Blanku. 😀 Všechny jedličky prodávají za 499,-Kč a po svátcích, když předložíte účtenku, vrátí vám na kartě IKEA 250,- Kč. Naskladňují několikrát do týdne a tak je výběr velký.

A novinkou je u nás i nový stojan. 🙂

Večer jsme si užili v pohodičce u televize. Elinka spala, já psala dopis Ježíškovi, Ježíšek (tedy Martin) kulil oči nad tím dlouhým seznamem přání a na adventním svícnu nám hořela druhá svíčka.

Vám všem přeji pohodové předvánoční dny.

Nemůžu tomu ani uvěřit, naše sluníčko má už půl roku. Už to není jenom miminko, které kam jsem položila, tam jsem ho i našla. Z Elinky je pěkný červivec. 😀 Od půlky listopadu se obrací na bříško a v postýlce pěkně „cestuje“.

Pořád ale platí, že je neuvěřitelně hodná a spí celou noc. A to má pestrý program. Začátkem listopadu vítání občánků, pak víkend v Trenčíně, další v Grazu… všechno ta naše malá cestovatelka zvládá v pohodě.

Je s ní čím dál větší sranda. Navíc objevila svůj hlas a občas zkouší jak velký má rozsah. To pak neslyšíme vlastního slova. 😀

Ela nám dělá každý den krásný.

Moji miláčci..

A jak probíhala druhá adventní neděle, o to se podělím zítra. 🙂

První adventní neděli jsme strávili v Rakousku. Na cestu jsme vyrazili v sobotu ráno a domů jsme se vrátili dnes večer.

Elinka je úžasná cestovatelka. Když v autě nespala, tak si hrála s hračkou a nebo nám „zpívala“. 🙂

Graz nás přivítal modrou oblohou se sluníčkem a hlavně úžasnou vánoční atmosférou. Jen ten sníh tomu chyběl.

Nemuseli jsme shánět ubytování, protože můj Martin má v Grazu kamarády, a tak víkend pro nás byl opravdu krásný, pohodový a v moc milé společnosti.

Ela byla středem pozornosti a dostala tolik dárků, že se nám tomu nechtělo ani veřit. Kromě nádherného oblečení i medvěda, který je stejně velký jak ona a hrací ovečku. Za dárky děkovala úsměvy, které rozdávala na každou stranu. 🙂

V neděli jsme vyrazili do centra omrknout stánky a hlavně se zahřát svařákem. Hrnečky jsme si vzali jako suvenýr a přikoupili ještě vánočního skřítka. Samozřejmě jsme neminuli ani tradiční betlém z ledu.

Už několikrát jsem koukala za výlohu malého obchůdku, kde prodávají pralinky, ale hlavně před Vánoci mají plno ručně malovaných baněk. Jenže v Grazi jsem vždycky o víkendu, takže zůstávalo jen u koukání. Rakušané mají rozum a o víkendu jsou obchody zavřené.

Tentokrát jsme ale zůstávali do pondělí a tak jsme ráno ještě pro jednu baněčku zajeli.

Prožili jsme krásný víkend na krásném místě ve společnosti moc fajn lidí. První svíčku jsme rozsvítili až dnes. 🙂

Vám všem přeji krásný předvánoční čas.