Rubrika: Něco o mě a tak různě..

Včera bylo tak krásné počasí, že si Martin vzal půl dne volno a vyrazili jsme s Elinkou do brněnské ZOO omrknout malé lední medvídě. Elince to bylo ještě celkem fuk, a tak každé zvířátko bylo podle ní „táááta“.

Jen u surikat jí došly slova :-D. Ve výběhu byla dvě maličká mláďátka a na těch mohla oči nechat.

V ZOO na ni snad kýchlo nějaké zvířátko, protože večer se začala trošku soplit. Do dnešního slavnostního dne, kdy má přesně 10 měsíců, se vzbudila s rýmou. Její teprve druhá rýma. 🙂

I tak je to naše statečná holčička, která si sice soplík utírá do všeho, co vidí (hlavně do maminky), ale pořád má ten svůj úsměv.

Plínky a mlíčko objednávám přes internet a před časem nám poslali z e-shopu za objednávku moc krásný dárek pro děti od 10 měsíců. Včera jsme tedy dárek vytáhli ze skříně a Elince se nová hračka moc líbí. Je to velká želva, která má v krunýřku schované měkké kostky.

Během posledního měsíce se zdokonalila v lezení, teď už je jak střela, stojí a drží se jako frajerka jen jednou ručičkou, na požádání dává pusinku, moc ráda shazuje kostky, které na sebe vždycky postavím, ví co znamená ne a zkouší co vydržíme….je toho hodně a každý den něco nového.

10 měsíců a pořád se jí nemůžu nabažit. ♥ ♥ ♥

Všem návštěvníkům mého blogu přeji krásné Velikonoce a posíláme pozdrav z Vysokých Tater. 🙂

Konečně se můžu pochlubit, že jsem se vydala do Repech na šesté setkání Ženského klubu. Na sraz jsem chtěla už několikrát, ale vždy do toho něco přišlo. A tak, když jsem ve čtvrtek seděla v zubařském křesle, nechala si dobrovolně trhat dvě osmičky a ta spodní vůbec nešla a po hodině trhání mně zubařka už jen zašívala ránu, přemýšlela jsem, jak budu v sobotu asi „vypadat“. Naštěstí jsem dostala nejen antibiotika, ale i léky na otoky a bolest, ledovala jsem a hlavně jsem mohla odpočívat. Kolem malé běhal Martin a v pátek mně moc pomohla mamka. V sobotu ráno jsem se cítila už celkem dobře. 🙂

Setkání bylo moc fajn. Většinu času se o Elinku staral Martin, a tak jsme mohla posedět a pokecat. Dovezli jsme si krásné věci, něco jsme koupili něco jsem dostala…

Moc milé dárečky dostala i naše Ela. Má z nich velkou radost. 🙂

Zůstávali jsme s Martinem a Elou přes noc, takže jsme nevynechali ani procházku a celkově to byl moc příjemně strávený víkend. Velké díky patří hlavně Jitušce, která celý sraz organizovala. 🙂

Už teď se moc těším na další setkání, na které se pořádně připravím, abych nejela s prázdnou. 🙂

..byl pro nás něčím speciální, naše Ela totiž slavila svátek. Možná koukáte do kalendáře a říkáte si jak jsem na to přišla, když je tam jen Herbert a Elena, maximálně v některých kalendářích najdete Ellu, ale.. Pátrala jsem na internetu a opravdu na 16.3. připadá i ta naše kočička. 🙂 A slavit bude hned dvakrát, protože ve slovenském kalendáři najdete Elu v květnu. 🙂

Nové měkké kostky Elinku nadchly a taky udělá parádu v šatičkách, sluníčko naše.

Co mě ale nejvíc dostalo, tak kytička, kterou Ela dostala od tatínka. Nemám slov. 😀

Včera jsem jsi v Brně udělala radost i já a tak do mé sbírky kreativních knih můžu přidat další, kde je spousta návodů na háčkované ptáčky. Návody jsou pěkně zpracované, ale kniha nebyla zrovna levná a tak bych spíš čekala, že bude mít alespoň pevnou vazbu. No nic..

Stavila jsem se za holkama v práci, kde na mě čekal od MDŽ sladký dáreček. Je moc milé, že firma myslí i na „maminky“.

Na oknech máme už jarní nálepky, na stůl snad stihnu dodělat pár háčkovaných velikonočních drobností (o tom příště) a jsme připraveni na jaro.

A pár kytiček ze zahrady od rodičů.

Krásný den vám všem. 🙂

..a já na to zapomněla. Přitom koncem února to bylo už 6 let, co jsem si blog založila. 🙂

Loni jsem si zakázala dávat nějaká předsevzetí, co se v dalším roce naučím apod. A je to dobře, protože času mně trošku ubylo. V červnu se ze mě stala maminka, a tak když tvořím, tak jedině háčkem. 🙂

Všem čtenářům a návštěvníkům blogu bych moc ráda poděkovala, že se na můj blog vrací. Píšete mně tu vzkazy, vyměňujeme si zkušenosti, rady, recepty nebo návody a je tu fajn. 🙂 Štamprlou slivovice tedy slavnostně připijím na další rok fungování mého blogu a na setkávání se s vámi tady.

6.3.2016 10:00 hod – Elinka zrovna usnula, já sedím u postýlky, kutálejí se mně slzy štěstím a vzpomínám na dobu před 9 měsíci, kdy se přesně v deset narodila. Nejkrásnější pocit na světě, největší štěstí, naše všechno.. Každý večer v duchu děkuji za to, že ji máme.

Za posledních pár týdnů udělala Ela neuvěřitelný pokrok. Sama sedí, dělá paci paci nebo páá pááá, učí se dávat pusinku, žvatlá, všude lozí po čtyřech a zkouší se postavit.

Dnešní den jsme oslavili výletem do Lednice. Nedávno o zámku psala Blanka, dlouho jsme tam nebyli a protože za námi přijel Martinův kamarád z Grazu, byla dobrá příležitost vydat se na výlet právě tam.

Procházka zámeckým parkem byla moc příjemná a tiramisu ve vyhlášené restauraci kousek dál snad ještě lepší. 😀

Kdy se přesně narodila nevím, ale nezapomenu na dnešní den, kdy mně mamka zavolala, že Kočena umřela. Naše Kočena..

Měla něco kolem 17 let. Mám spoustu vzpomínek, třeba jak rozvrtávala mamce záhonky, jak číhala v kvítkách, jak se mazlila s naší Kellynkou, jak seděla za prosklenýma dveřma a bylo vidět jen uši nebo na zídce a dívala se našim do kuchyně.. Kočenko, byla jsi skvělá a budeš nám chybět. 🙁

Poslední její fotku mám z pondělí, kdy jsem přišla na zahradu fotit kvítečka. Letěla za mnou od sousedů, plot přelezla jako by tam ani žádný nebyl a byla tolik ráda za pohlazení.

Dnes jsem ji pohladila naposledy.

Už to není miminko, už je to slečna. 🙂 Ela včera oslavila 8 měsíců a dnes „šla“ na maškarní. Kromě našeho tygříka tam byla velká spousta krásně přestrojených dětí, Elinka na nich mohla oči nechat a během chvilky vykřikovala, až nebylo slyšet hudbu a vesele poskakovala v náruči.

Je to naše šikulka, která roztomile žvatlá a pořád dokola říká „táta“. Téměř měsíc už spává ve svém pokojíku, naučila se spát i na bříšku a zkouší lézt. Zatím se rozhoupává na kolínkách, ale myslím že co nevidět bude u nás pořádně veselo. 🙂

Včera jsme vyměnili na kočárku korbičku za sportovní verzi, čeká nás prohlídka u paní doktorky a tak se doma pomalu vsázíme kolik že to naše štěstí asi váží. 🙂