Rubrika: Něco o mě a tak různě..

Už pár dní jsme zpět z dovolené, možná někdo z vás viděl fotky na FB, ale prožili jsme tak pěkný týden, že by bylo škoda o tom nenapsat. 🙂

Vyjeli jsme v sobotu ráno a první zastávka byla u Martinové sestřenky v Rakousku ve Wiener Neustadt, dalsí ve městě Graz, kde jsme strávili víkend u kamaráda. Lanovkou jsme vyjeli na Schöckl, kde si Ela poprvé pohladila kravičku. V pondělí ráno jsme se přesunuli do Slovinska k jezeru Bled.

Cestou jsme měli ale zastávku v Klagenfurtu v Minimundusu a také jsme vyjeli k rozhledně Pyramidenkogel.

Stihli jsme cyklovýlet, ze kterého nemáme žádnou fotku, protože nás doháněla bouřka, vyjeli jsme na sedlo Vršič (1611 m n.m)..

Prošli jsme se kolem vodopádu, kolem jezera Bohinj, zajeli jsme i do Ljublaně..

Cestou zpět jsme znovu zastavili v Grazu a v neděli dopoledne už mířili domů.

Byl to krásný týden. Ela je cestovatelka, jízdu autem zvládla hravě a doma nám přibylo na ledničce pár nových magnetek.

Včera Ela oslavila 14 měsíců, a to velkolepě v cizině. 😀 Vyjeli jsme na dovolenou se zastávkou v rakouském Grazu a zítra už míříme do Slovinska k jezeru Bled.

Je to naše šikulka, která umí napodobit šest zvířátek a předvádí spoustu blbinek. Je neustále v pohybu, takže se občas nevyhneme nějakému pádu, ale sotva se otřepe, už lítá znovu.

Každý den je s ní bezvadný, každý den je v něčem nový a je úžasné pozorovat, jak se ten malý človíček pořád učí. 🙂

..že žiju, ale mám toho tolik, že si sotva najdu čas na blog. Mám dost práce, kterou dělám z domu, občas zpracovávám nějakou úrodu, co dostaneme od mých nebo Martinových rodičů, do toho ten náš malý čertík, co běhá a všechno objevuje a také mám novou kamarádku (taky maminku), díky které jsem se nadchla pro šití. Každou volnou chvilku se snažím využít k tomu, abych se něco nového naučila. Ještě není čas „chlubit“ se výtvory, protože se učím a zkouším, ale moc mě to baví.

Nezahálím ani s háčkováním, mám rozdělaný šátek a už si brousím zuby na další partičku zvířátkových kamarádů pro Elinku a jednoho méďu jsem slíbila bývalé kolegyni. Mám spoustu plánů, jen bych potřebovala aby měl den víc hodin. 😀

Krásné léto vám všem.

Během jediného měsíce se u nás toho dost změnilo. Ela začala chodit na písek, když je horko, rochní se v bazénku na balkóně, baští meloun, je nejlepší kámoška s Bublinkou a hlavně se naučila chodit. Bylo tedy na čase pořídit pořádné botičky, ve kterých bude objevovat svět. Víc než botičky ji potěšil balonek, který dostala od paní prodavačky. 🙂

Koncem června jsme požádali kamaráda, který nám dělal těhotenské fotky, o pár společných snímků na stejném místě, kde nás fotil před rokem.

A v červnu to taky bylo naposledy, kdy viděla svého pradědečka, který na ni bude odteď dohlížet z nebe. Moc mě mrzí, že si ho nebude pamatovat, ale ve svém albu bude mít spoustu fotek s ním a vždycky jí budeme říkat, jak ji měl rád a jak mu dodávala sílu a radost. Nám bude moc chybět.

K narozeninám naší Elinky se ještě jednou vrátím. Slavilo se přesně v den narozenin, přijeli za ní babička s dědečkem z Trenčína, prababička z Frýdku-Místku a samozřejmě nechyběli moji rodiče.

Dopoledne jsme zahájili malou vyjížďkou do Ivančic, kde se Ela narodila. 🙂 Dali jsme si zmrzku, já si na trhu koupila ještě keříčkové rajče (no jo, i letos zkusím co z něj na balkoně bude), petunii do květináče a jeli jsme domů, aby si Elinka pořádně na tu slávu odpočala.

Odpoledne jsme se všichni setkali na zahradě u mých rodičů. Mamka nachystala ten nejkrásnější dort, ten nejvíc z lásky dělaný, do kterého Elinka hned zabořila ručičku, aby si ji pak poctivě dlouho olizovala. 🙂 Já jsem zkusila udělat muffiny ala cupcake, nechyběly chlebíčky, brambůrky, různě obložené talíře a hlavně dobrá nálada a krásné počasí.

Elinka dostala nádherné dárky, z kterých jí pěkně svítila očička a taky spoustu přáníček. Velmi krásné a originální, takové jaké je na světě jen jedno, dostala od prababičky a pradědečka ze Slovenska. Ti nemohli ze zdravotních důvodů přijet (tak jsme za nimi zajeli teď o víkendu), ale nechali přání vyrobit na míru.:-)

V úterý pak ještě zvonila paní pošťačka, která doručila dárek od Renušky. Renatko, ještě jednou MOC děkujeme. Elince se dárek líbí tak moc, až jsem jí ho nenápadně zabavila, aby z něj nezbylo jen hromádka natrhaných papírků. 😀 Z knížky si ale budeme číst. 🙂

Velké poděkování patří mé mamce, která kromě dortu chystala všechno dobré a taky taťkovi, který zase perfektně nachystal altánek, takže byl nově natřený a ověšený lampiony. 🙂

Bylo to krásné, počasí vyšlo, Elinka byla opět skvěle naladěna a já každou chvílu utírala slzy štěstí a dojetí. 🙂 Už je to naše velká holka. 🙂

Dnes nastal den D a naše sluníčko, naše beruška, naše vysněné miminko, slaví první narozeniny. Myslím na dobu přesně před rokem a před očima všechno vidím znovu, jako film..jako ten nejkrásnější film.

Přesně před rokem v 10:00 dopoledne se nám změnil život, stali se z nás rodiče.

Miluju Elinku víc a víc, užívám si každou chvilku, kterou můžeme být spolu a jsem nesmírně pyšná, že máme tak skvělou holčičku. Nemůžu věřit tomu, že před rokem to byl tak maličký uzlíček a dnes je to červivec, který chvílu neposedí a zkouší dělat první krůčky. 😀

Už vím přesně co chci od života. Ela ze mě udělala lepšího člověka. Kdykoliv se na ni podívám, mám chuť jí dát pusinku. Kolik jich asi za ten rok už dostala? 🙂

Všechno nejlepší, Elinko! Moc tě milujeme..

maminka a tatínek

Čas letí snad čím dál rychleji, další měsíc za námi a Ela má už 11 měsíců. Naše malé miminko se mění v pěkného čertíka. Pořád někam leze, všechno chce vidět, omakat a vyzkoušet. Obchází nábytek, pronásleduje Bublinku, opakuje zvuky které slyší, pořád ukazuje, jak je veliká a nově říká „de je?“ (kde je) a „to to je?“ (co to je) A hlavně je to pořád takový smíšek.

Zase jsem si dneska přesně v 10:00 vzpomněla na ten okamžik, kdy se narodila a zase mně dojetím tekly slzy.

Včera jsme si udělaly výlet do Brna, prošly se po parku i s kamarádkou a její půlroční holčičkou a končily jsme u taťky v práci. Hned vedle mají dětské hřiště a Elince se tam moc líbilo.

Je krásné být maminkou..

Začal nejkrásnější měsíc roku, můj milovaný květen. Martin měl dnes původně běžet závod v Boskovicích, ale necítil se úplně ve formě, tak jsme si tam udělali jen výcházku po zámeckém parku.

Ela má novou jarní bundičku, tak jsem k ní uháčkovala takovou rychlovku z dlouhých sloupků. Příze Camila háček č.3,5.

První májovou pusinku jsme ale obě dostaly u našich na zahradě. 🙂