Autor: heliskacz

Další měsíc se přehoupl ani nevím jak, prázdniny jsou fuč a z naší Elinky je předškolačka. Do školky se těšila, po pár dnech to natěšení sice opadlo, ale letošní poslední školkový rok bude mít zpříjemnění tím, že každé pondělí bude chodit do anglické miniškolky, kde ji to neuvěřitelně baví. To pak přijde domů s úsměvem od ucha k uchu a pořád vykládá co umí nového. Snad nám plány nepřekazí pandemie koronaviru. 🙁

Koupili jsme jí pracovní listy pro předškoláky, aby rozvíjela grafomotoriku, Oliverkovi zas pracovní sešity pro menší děti a oba tvoří. Oliver lepí nálepky, vybarvuje obrázky a zkouší počítat do deseti a fakt jsem se musela smát, když mu to minule nešlo a Ela mu radila „Oli, tak to zkus anglicky, to ti šlo líp“ 😀 Anglicky ho neučíme, to jen Elinka. 😀 😀

Tak jak pořád odmítal koloodrážedlo, tak najednou řekl, že chce…sedl a od té doby jezdí jak drak.

V srpnu se nám splnilo velké přání a docestovala sestra s rodinou. Bylo to tak tak…chvíli po jejich odletu se situace opět zhoršovala a Británie dávala jednu stopku za druhou. Děti si užili nádherný týden, celé dny venku, běhání, blbnutí…něco neuvěřitelného. No taky to Oliver trochu odskákal a po jejich odletu na jeden den lehl s teplotou a zvracením…druhý den byl fit, takže to bylo asi spíš přehřátí ze sluníčka.

Na koupaliště zatím moc chodit nechtěl, ale když to šlo, šla alespoň Ela. Do vody skáče s rozběhem, pořád se potápí a zkouší do bazénu bez vesty….základ má dobrý, tak si docela myslím, že příští léto se naučí plavat raz dva. 🙂

V srpnu si Elinka odběhla svůj první virtuální závod, 1 km na podporu chovu žiraf. 🙂 A zítra si jde zaběhnout další, tentokrát pro šimpanze. 🙂

Dva roky sedm měsíců..přesně tolik měla Elinka, když se Oliver narodil. Vůbec si nemůžu uvědomit, že by byla stejné miminko jak je teď on.
No dobře, není miminko. Chodí bez plínky, mluví ve větách, leze jak opička po všem co vidí, ale přece jen…pořád mně připadá, že je ještě tak moc malinkatej.

Miluje auta, vlaky..prostě co jezdí. A taky je to mega mamánek. Docela často vyžaduje, abych s ním usínala….takže večer mně významně přijde říct „mami, můžeš, pinkat s tebou“…otevírá mně dveře do pokojíku, ukazuje na postel se slovy, že můžu jít první. 😀

No a ten jeho dudlík. Elinka se ho zbavila ve dvou a půl letech.. Jemu to asi ještě chvilku potrvá, i když ho má už vyloženě jen na spaní. Ale jak ho nedávno kousal, tak jsem mu řekla, že jak jej prokousne už další mít nebude. On se na mě koukl a s ledovým klidem a dudlíkem mezi zuby řekl „neboj, kúpíme další“ .

Pár dnů dozadu jsem si s ním udělala výlet do Brna, to když byla Elinka na celé dopoledne v anglické miniškolce. Svezli jsme se tramvají, autobusem i vlakem. Bez kočárku, se zastávkou v hračkářství a vše bylo strašně moc fajn.

Zajeli jsme všichni i do Dinoparku ve Vyškově, kde se Oliver nejdřív trošku bál, ale jak viděl, že ségra je v poho, tak se taky hodil do pohody a myslím, že si to oba fakt hodně užili.

Elinka je čím dál rozumnější slečna. Pořád moc ráda kreslí, dokáže si dlouho sama pohrát, vymýšlí příběhy, pohádky. Ráda chodí do anglické miniškolky, miluje vodu a koupání (to Oliver takovej vodník asi nebude).

Oba moje chudáčky už letos stihla štípnout včelka, s úlevou ale můžu říct, že nejsou alergičtí (neboli jak říká Ela energičtí).

Ráda bych, kdyby Elinka začala jíst víc čerstvé zeleniny. Ona jen machruje, že jí přece meloun. Ale tak snad k tomu dojde. Už párkrát snědla salátovou okurku, ale rajče a papriku nemůže ani vidět. Oliver papriku požužle, rajčata miluje a okurky jí taky. 🙂