Ela 5 let a 6 měsíců, Oliver 2 roky a 11 měsíců

Dlouho jsem tu nebyla. Naši rodinu zasáhla tragická událost, po které se jen těžko hledají síly vůbec něco dělat, natož tvořit a psát na blog. Ale jsou to právě děti, které nás všechny okolo drží nad vodou a tak se o nich zmíním i tento měsíc.

Už za chvilku bude z našeho chlapečka tříleťák. Velký kluk, který umí mluvit, počítat do deseti, pozná barvy, kreslí sluníčka, vše se snaží pojmenovat a od Elinky se učí jednu písničku za druhou. Běžně si doma zpívá „Já mám koně, Andulko, mé dítě nebo Cib cib cibulenka..“

Ale taky se umí pořádně vztekat a prskat, když se mu něco nelíbí. Hned na to je ale z něj zase ten miloučký umazlený kocourek, který chodí po čtyřech, mňouká a olizuje si pacičku. 🙂 V noci si mě pořád volá k sobě a tulí se.

Elinka se zdokonaluje ve všem co dělá. Občas se jí nelíbí, že víc a víc věcí nechávám na ní, ale jen tak ji posuneme někam dál. Je z ní moc šikovná a chytrá slečna, která si pořád s něčím a na něco hraje a zbožňuje dinosaury. I letos je ve školce navštívil Mikuláš. Čert se dětí ptal jestli někdo zlobil a ona mně pak říkala, že se sice čerta nebála, ale raději se nepřihlásila. Prý je ve školce hodná. A moc jí zajímalo jestli čert ví, že doma neposlouchá. 🙂

Na Mikuláše s andělem a čertem se byl poprvé podívat i Oliver (domů je nikdy nezveme). Měl vykulené oči, sbalil balíček dobrot a řekl, že chce jít domů, že se bojí čerta. 🙂

Ani letos jsem dětem nezapomněla nachystat adventní kalendář. To je najednou bezproblémové ranní vstávání. Stačí jim dát pusu a říct, že je ráno a copak je asi v kalendáři a vyhupsnou oba z pelíšků jako nic. 🙂

A hlavně jsou to naši malí pomocníčci, naši miláčci.