S háčkováním dárků mám občas skluz – a ten narozeninový pro Oliverka z ledna ještě stále čeká na dokončení. Ale! Dárek k jeho včerejšímu svátku jsem zvládla dokončit přesně na den. A to se počítá, že jo?
Nemohlo to být nic jiného než postavička z Brainrotu, kterým je teď úplně posedlý. Návod jsem si pořídila na Etsy, háčkovala jsem z příze Catania, odstín č. 179 (velbloudí), háčkem č. 3. Celkem rychlý (uháčkovala jsem ho za dva dny) a zábavný projekt – a hlavně s jasným cílem: udělat radost.
A povedlo se! 🧡 Radost byla obrovská – nejen z háčkované postavičky, ale i ze spousty plastových figurek, které taky dostal. Mimochodem, v létě si v Chorvatsku vybral i plyšáka z Brainrotu, takže sbírka se pomalu rozrůstá.
Původně jsem měla o látce úplně jinou představu. Ale jakmile jsem tuhle látku uviděla, bylo rozhodnuto. Zkrátka láska na první pohled.
A musím říct, že jsem nakonec opravdu spokojená. Látka krásně vynikne, šití šlo hezky od ruky a výsledek mě fakt potěšil. Ale co je nejdůležitější – spokojená je Elinka. Když si něco s radostí oblékne a ještě se v tom cítí dobře, je to pro mě ta největší odměna.
Použila jsem střih od Caramilly, ve velikosti 140. Je to můj oblíbený střih – sedí krásně a dobře se podle něj šije.
Pár let zpátky zařídila moje dcera Ela, že se do našeho života začaly potichu vkrádat hody. Jednoho dne jsme se šli jen podívat na průvod – a Ela se okamžitě zamilovala. Od té chvíle bylo jasné, že to nebyla naše poslední návštěva.
Já jsem mezitím začala zjišťovat, kde bychom mohli půjčit kroj. Nakonec jsem dostala kontakt na paní z naší vesnice, která pro místní tradice doslova dýchá. A najednou přede mnou stál úkol, o kterém jsem dřív jen snila – ušít sváteční kroj pro Elinku. Upřímně přiznávám, že bez její velké pomoci bych to nezvládla. Z poloviny ho nakonec šila právě ona.
Poprvé šla Ela v kroji v roce 2022 – a ten nejhodnější bráška se obětoval a stal se jejím šohajem.
Letos jsem navštívila babské hody a to, co jsem tam zažila, mě naprosto nadchlo. Rozhodla jsem se, že si ušiju vlastní „všední“ kroj – jednoduchý, ale můj. A když už jsem se do toho pustila, bylo jasné, že Elinka nemůže zůstat pozadu.
Znovu nám pomohla ta stejná paní z vesnice. Společně jsme vyrazily do Brumovic nakoupit látky. Byla to obrovská pomoc – přesně věděla, kolik čeho budeme potřebovat a které látky budou nejen krásné, ale i originální. Připravila nám dva střihy, látky nastříhala a já si odnesla tašku plnou dílů připravených k šití.
Každý týden jsem za ní chodila pochlubit se, jak práce postupuje, a společně jsme řešily všechny drobnosti. A světe div se – 15. června jsem už kráčela na hody celá šťastná ve svém kroji.
Ela už má svého šohaje a mým se stal Oliverek. Odtancovala jsem s ním celou sadu a upřímně – nikdy jsem se necítila krásnější. Byl to jeden z těch vzácných okamžiků, kdy všechno zapadne na své místo.
Přede mnou je další výzva – na příští rok chci ušít a vyšít hodovou košili pro Oliverka. A hádejte, ke komu půjdu pro radu? Samozřejmě – za tou samou paní, se kterou jsem se letos na hodech i vyfotila. 🙂
Oliverkova asi nejoblíbenější slova. Když jsem uviděla látky s těmito motivy, hned mi padly do oka. A protože maminka svým dětem ráda dělá radost, ušila jsem Oliverkovi tílka na dovolenou, na kterou jsme letěli v červnu.
Stihla jsem je ušít jen tak tak – doslova den před odletem! Ale stálo to za to. Tílka se mu tolik líbila, že je chtěl nosit pořád. Nejradši by snad ani jiné oblečení nevytáhl z kufru.
Z látky mi ještě kousek zbyl, takže se snad brzy dočká pyžamka i Oliverkův medvídek.
A řeč je o Elinčiných tolik oblíbených kalhotkách. Střih je Caramilla, velikost 140.
Elinka je miluje, já ráda šiju – a právě dnes se chystám nastříhat látku na další. Protože kalhotek není nikdy dost.
About me
Vítám vás na svém blogu. Jmenuji se Helena, mám dvě krásné děti, kocourka Kokiho, kočičku Bertu a milujícího manžela s velkým pochopením pro mé koníčky. Zajímám se o ruční práce a o vše hezké. Jsem členem autorského klubu a mám i zkušenost s psaním pro web doma.cz. Ať se vám tady líbí 🙂
